02 listopadu 2005

06 - Denní rozvrh a proč mám 40 let

Tak já jen krátce popíšu, co vlastně během dne dělám, ať víte, jak to tu koulím.

6:45 - 7:15 - vstávání, hygiena. Vstávat je pro mě každodenní tvrdá bitva a většinou to na první pokus nevyjde, tak proto to trvá půl hodiny (minimálně).

7:15 - 7:45 - jóga, v podstatě hlavně protažení celého těla
7:45 - 8:15 - snídaně
8:15 - 8:45 - umývání nádobí, napouštění nádob vodou na večer, převařování vody na pití. Většinou teče voda aspoň ráno, tak toho využívám, plním kýble a mísy, ať se v čem umývat a čím splachovat. Jen doufám, že až začne období dešťů, poteče voda pořád.

9:00 - 12:00 - učení ve škole

12:00 - 14:00 - většinou jdu domů, uvařím si jídlo a odpočívám. Zpravidla je okolo 30 stupňů.
14:00 - 18:00 - cesta a pobyt v sirotčinci. Manuální práce, focení, výuka počítačů atd. Jak je známo, děti se učí práci s počítači daleko rychleji než dospělí. Jen se na ně musí dávat pozor, ať ty notebooky neponičí, umyjí si ruce než si k nim sednou a hlavně nedloubat prstama pořád do obrazovky.

18:00 - 22:00 - cesta domů, cvičení (jóga), večeře, internet, koupel, četba, počítač. Ne nutně v tomto pořadí a všechno naráz.

No a pak jdu spáte, někdy dřív, někdy později. V sobotu chodím jen do sirotčince a to jen na pár hodin odpoledne, v neděli mám úplně volno, relaxuju, jdu nakoupit ovoce na trh, na procházku po okolí atd. Může se vám zdát, že život je to velmi jednotvárný a nudný, ale každý den je odlišný a proto krásný, každý den člověk zažije něco nového, ale nechci psát o všem, děje se toho tolik, mohlo by vás to nudit. To chce zažít na vlastní kůži.

Se začátkem nového měsíce přišlo, zdá se, i období dešťů, trošku se tudíž ochladilo, vzduch je ale zato čistější, prostý věčného prachu a to jedině vítám. Brzy bude muslimům končit Ramadán, už pomalu vyhlíží měsíc. S jeho objevením na obloze totiž končí měsíc půstu pro lidi vyznávající islám. Ti se od čtyřech ráno do 7 večer postí, nejí, nepijí (ani vodu) a sexuálně nežijí.
Tento rok bych o tom skoro ani nevěděl, kdybych neměl muslimské přátele. Vloni jsem bydlel kousek od mešity, takže vyvolávání shereho jsem slyšel až nepříjemně často a hlasitě. Letos jsem ho zaslechl jen párkrát, například když jsem byl cvičit na kopci nad městem a nad smrákajícím městem v údolí se nese zpěvavé modlení, jeden si pak připadá jak někde v Arábii. Pomalu pak začínají vycházet hvězdy, jasně jako lucerna svítí Venuše.

No a perlička na závěr: Konečně jsem se dozvěděl, proč si tu místní myslí, že mám 30-40 let. Pro ně totiž ten, kdo cestuje do jiné země, neřku-li na jiný světadíl, musí být dostatečně bohatý a tím pádem i starý. Tak mladý člověk přece nemůže cestovat po světě. Jo kdyby věděli, jak si my Evropani vyjíždíme do světa.... Nicméně to, že si mně troufnou tipovat na takový věk mně trochu zaráží a možná i uráží. Asi se nechám oholit. Děti v sirotčinci a to i ti kolem 18 let mně zdraví uctivým "shikamo" užívaným pro daleko starší osoby a když tak pozdravím nějakou čtyřicátnici já, jen se smějí, přece jsme podobného věku. Mně je to osobně jedno, děti i staříci, všecko jedno, já kamarádím se všema, ovšem s respektem uznávám, že pohlavkuju jen neposlušné děti, ne neposlušné staříky. A proto viz foto: děti pózují ve třídě; stařík z vesnice Mahango; dým z ohňů na pohoří v okolí Mbeyi (na pozadí blížící se deštné mraky)

0 Comments:

Okomentovat

<< Home