26 listopadu 2005

13 - Plaváčci

V sobotu jsme vyrazili ve složení já, Charles a Němka, co přijela minulý měsíc + 20 dětí ze sirotčince asi 15 km od centra do areálu jednoho hotelu, kde mají, představte si to, plavecký bazén. Jak už to tu v Africe chodí, vyjeli jsme o 2 hodiny později, než se plánovalo a navíc, jako na potvoru, se začaly stahovat mraky po celé obloze, jev za poslední týden nevídaný.

Jeli jsme nadvakrát, měli jsme celkem štěstí, jednou nás celou grupu naložila daladala, kterou jsme zastavili prázdnou, jen to trochu smrdělo od zvířecích kůži naložených vzadu. Té druhé moc nedrželi dveře a nechtěla nastartovat, tak nás museli tlačit a po cestě se celá kolébala. Hlavní ovšem bylo, že jsme se tam vměstnali všichni. Dokonce nás hodili až přímo k hotelu. Po cestě už začalo pršet, blýskalo se a vůbec to nevypadalo, že budeme koupat. Nicméně většina dětí ignorovala déšť a začali hrát volejbal (na rozehřání) a za pár minut už skákali do bazénu. Tak jsem je následoval. Voda v bazénu byla teplejší než vzduch, na hlavě jsem cítil studené kapky hustě padající z nebe. Po půl hodině jsem to vzdal, ale děti ne, ty tam vydrželi dvě hodiny, alespoň většina. Samozřejmě že plavat jich umí jen pár, ostatní se jen tak ráchali a vyděšeně křičeli, když jsem se je snažil zatáhnout do hlubší vody. Asi po hodině přestalo pršet a udělalo se tepleji, tak jsem tak skočil znovu, musel jsem využít té příležitosti. Nejenom, že jsem se okoupal, ale umyl jsem si i kraťase. Plavky jsem si letos nebral, nějak jsem nepředpokládal, že budu koupat a navíc ty, které se nosí u nás, by naprosto jistě pobuřovali.


Abyste měli taky trochu přehled, za co ještě tady utrácím vaše těžce vydřené prachy, tak tohle je například jeden ze způsobů. Platí se i za bazén, naštěstí děti polovinu + doprava, vše stojí peníze. A nemyslete si, že nesmlouváme. Do krve. Nebojte, všechno sepisuju a podrobný přehled výdajů bude zveřejněn i tady na těchto stránkách. Peněz už mi moc nezbývá, tak se je snažím utratit moudře. Je tu i spousta jiných, vedlejších výdajů spojených s projekty, ale ty hradím většinou sám. Chápu, že lidi nechtějí financovat provozní náklady, ale konkrétní věci. To je rozdíl mezi mnou a charitativními organizacemi. Uvědomte si ovšem, že i ty potřebují podporu, často pracují na těch nejhorších místech světa. I ony musí zaměstnávat účetní, kupovat počítače, papír, náplně do tiskárny, jídlo a letenky pro zaměstnance a spoustu dalších věcí. Bez toho by celý ten aparát nefungoval.

Slyšel a četl jsem, že už máte nasněžíno, tak přeju, ať to vydrží a netaje. Sníh tu pro mně zní tak trochu exoticky, to samé i vánoce, o ničem takovém tady nevíme. Nevím, kdy se vytasím s dalším příspěvkem, protože si beru krátkou dovolenou a jedu na týden do Zambie, podívat se na Viktoriiny vodopády. Ještě přesně nevím, jak se tam dostanu, ale to patří k dobrodružství. Na internetu jsem si zjistil spoustu věcí, dokonce si můžete zarezervovat hostel pomocí vaší kreditky, další detaily poskytl známý ze Zambie a zbytek holt budu muset zjistit sám po cestě. Podle předpovědí počasí jak hlavní město Lusaka, tak turistické město Livingstone jsou pořádně horké, den 35-40, noc 20, tak uvidime. Tak držte palce a já se ozvu až potom z místa.

1 Comments:

Anonymous Anonymní said...

proc ne:)

6:38 dop.  

Okomentovat

<< Home